Příběh v tričku s Aziyou.
Pětatřicetiletá umělkyně Aziya narozená v činském roce draka do Čech původně přicestovala z Kazachstánu studovat. Má barvitou, veselou duši a smích, který naplní každý prostor, ve kterém se objeví. Její umění je stejně živočišné a výrazné. Jejími slovy jsou její obrazy “důkazem o síle umění, jež předává laskavost, lásku, mír a zároveň podporuje kulturní dialog.”
Procestovala jsi svět, to je dnes už relativně běžné, jak ses, ale dostala z Kazachstánu do Prahy? Tvoří to významnou část tvého příběhu?
Samozřejmě, že je to významná kapitola mého života. Bývala jsem hodně zdomácnělá, vlastně mi nebylo příjemné domov opustit i na jen pár dní. Takže si asi dovedete představit, jaký ohromný krok bylo přestěhování se do Prahy. Na úplně jiný kontinent! Hodně velká změna. Nicméně jsem byla vždy naplněna touhou prozkoumávat svět, objevovat nová místa. Pravděpodobně to bude vliv kazašské nomádské kultury.
Původně jsem do Prahy přijela studovat jazykovou školu a pak jsem tu dělala i bakaláře. Prahu jsem si vybrala kvůli kvalitě života, působila na mě bezpečně, má úchvatnou architekturu a zajímala mě česká literatura.
Pamatuji si jak jsem seděla v letadle do Prahy a říkala jsem si “hlavně prosím tě nebreč.” Ostatní studenti, kteří se mnou letěli také studovat jazykovou školu, už brečeli. Strašně jsem se bála a myslela jsem, že to nezvládnu, že se do tří dnů vrátím. Mí rodiče ale za školu už zaplatili, takže to nešlo vzít zpátky a nedokázala jsem si představit, že je zklamu. Cestovala jsem hrozně daleko, 12 hodin v letadle a nikdo na mě na v Praze nečekal…
Zaujala mě ta česká literatura. Cos četla? U cizince je to přeci jenom takové jiné.
Už od dětství mě ovlivňovala láska mého dědečka k Praze, české literatuře a hudbě. Byl tady v osmdesátém roce se svojí vlastní výstavou a vždy Prahu vychvaloval. Proto jsem ještě než jsem vůbec tušila, že sem pojedu četla Kafku, Kunderu a snila o městě věží. (Aziyi dědeček je národní umělec Jumabai Umetov.)
Mám ráda všechna Kunderova díla, to oblíbené hodně závisí na tom jakou mám zrovna náladu. Dnes by to pravděpodobně byly "Směšné lásky," se svým bystrým ironickým zkoumáním lidských vztahů a existenciálních témat. Od Kafky "Dopisy Felicii" - tuhle knížku vždycky ráda otevřu na kterékoliv stránce, přečtu si dopis a představuji si, že byl napsán mně!
To, že chceš být umělkyní jsi věděla vždycky?
Umění mě táhlo od mala. Vyrůstala jsem ve studiu svého dědečka a akvarely jsem malovala co si pamatuji. Umění bylo vždy součástí mého já a to, že chci být umělkyně jsem tedy asi věděla vždycky. Díky tomu, že jsem z rodiny umělců, tak to bylo takové přirozené volání.
Hodně umělců, především těch soudobých si vytvoří “šablonu,” podle které tvoří. Jejich dílo pak často zůstává stát na jednom místě. Tvé umění takové není. Asi bys nedokázala stát na jednom místě, že?
Já bych to ráda uměla! Vůbec proti tomu nejsem a třeba si jednou šablonu také vytvořím. Teď jsem, ale v životní fázi, kde mě pohání růst a vývoj. Nutí mě to experimentovat, být zvídavá, hýbat se kupředu.
Passion for fashion - to je také součástí toho, že jsi umělkyní?
Vlastně mě móda až tak moc nebere, raději se řídím svým vlastním estetických cítěním. Pro mě je to o kvalitě a zprávě, kterou se snažíte světu sdělit. Ale asi ano, je to součástí mého uměleckého já.
Excentrické je jak tvé umění, tak ty. Odkud to pochází? Byla jsi taková už jako malá? (V anglické originální verzi rozhovoru bylo použito slovo “quirky,” jehož český ekvivalent neexistuje.)
Ano, vždycky jsem byla taková. Asi to bude způsobené tím, jak jsem byla vychovaná. Rodiče ve mně různými způsoby, byť neúmyslně, rozvíjeli kreativitu. Dneska chodí děti do kroužků, já to měla doma s naší velkou rodinou.
Co tě inspiruje?
Laskavost, soucit a láska. V tomto chaotickém světě je strašně snadné podlehnout zlobě a nenávisti, ale rozhodnout se pro lásku a laskavost je opravdu cnost. Je to pro mě trvalý zdroj inspirace.
Nedávno ses přestěhovala z města blíže k přírodě. Je to něco, o čem jsi snila už dlouho?
Ano, byl to můj celoživotní sen. Už když jsem bydlela v centru, tak jsem při svých každodenních meditacích utíkalado lesa. Nyní se mohu do lesa opravdu ponořit a je to opravdu úžasné.
Žijeme ve skoro virtuální době. Myslíš, že to umění a umělcům pomáhá?
Ano, pomáhá to umělcům přijít do kontaktu přímo se svým publikem. Umění z celého světa se stalo přístupným prostřednictvím nových médií. Virtuální výstavy jsou nedávným vývojem a trend nakupování umění online se každým rokem zvyšuje a překonává nákupy fyzického umění. Ve svobodné, demokratické společnosti celosvětové sítě, ale čelí umělci značné konkurenci. Přesto pořád vidím v tomto novém světě více výhod a věřím, že je právě nyní nejlepší čas být umělcem.
Co si myslíš o NFT?
Věřím, že jsou NFT obchodovatelná aktiva. Myslím, že o nich lidé, ale nevědí dost. Například digitální umění jako forma vizuálního umění si zaslouží mít své vlastní místo a hodnotu, ale není to jediná forma NFT. Už několikrát jsem už vydala certifikáty ke své práci ve formě NFT. Jen si představte, že si koupíte obraz od umělce a dostanete papírový certifikát potvrzující pravost díla. Papír, ale můžete ztratit nebo se může poškodit. Také, ale můžete mít digitální certifikát, který se nikdy neztratí a bude stvrzovat pravost díla a vaše vlastnictví. V takovýchto chvílích se NFT stává užitečným. Věřím, že technologie může být užitečná, když víte, jak ji používat.
Máš teď nějaký sen?
Věřím, že má umění léčivou sílu. Hodně lidí mi už řeklo, že má práce léčí a připomíná jim ty světlejší stránky života. Mým snem je pomoci co největšímu počtu lidí se znovu spojit se svým já, najít uzdravení, povzbuzení, znovu objevit pozitivní stránky světa prostřednictvím mých obrazů.
Doporuč nám knížku.
Nedávno jsem četla knížku “Umění všímavosti” od Roba Walkera. Doporučil bych ji. Hovoří o důležitosti toho, čemu věnujete pozornost a vybízí k obohacení bohatého uvědomělého života.
Film.
Call me by your name.
Místo k navštívení.
Jezero Kaindy v Kazachstánu. Najdete tu stromy, které rostou vzhůru nohama. V roce 1911 způsobilo zemětřesení vytvoření přirozené přehrady a časem ji zaplnila dešťová voda. Když se přehrada naplnila, stromy poškozené zemětřesením začaly mizet pod stoupající vodou.
Aziyu můžete sledovat na jejím Instagramu zde.
